Půlvražda

Proč jsme natočili tento film?

Tuhle otázku nám položilo už hodně lidí. Odpověď na ní je jednoduchá: Chtěli jsme si vyzkoušet celý proces vzniku filmového díla od přípravy námětu, přes natáčení, až po uvedení filmu na festivalech krátkých nebo studentských filmů. Nikdo z nás tří do té doby neměl s tvorbou tak náročného díla zkušenosti.

Myšlenka natočit Půlvraždu vznikla začátkem července 2004 na filmovém festivalu v Karlových Varech poté, co jsme s Míšou shlédli pásmo krátkých filmů. Skoro celou noc jsme diskutovali o možnostech natáčení a o námětech. Rozhodli jsme se, že ještě do konce prázdnin natočíme krátký a na přípravu jednoduchý film.

Kolem čtvrté hodiny ranní jsem si vzpomněl na povídku mého otce, kterou napsal koncem osmdesátých let. Příběh se nám líbil, a navíc ani jeho realizace se nezdála být příliš náročná. Mělo to ale háček. Hlavní postavu by rozhodně musel hrát starší muž s hereckými zkušenostmi…

Na Vyšší odborné škole publicistiky jsem v prvním ročníku dělal rozhovor s panem Bořivojem Navrátilem, na nějž jsem měl stále kontakt. Bylo téměř rozhodnuto a mě jen mrzelo, že jsem si na Půlvraždu nevzpomněl dřív. Domluvili jsme se, že do týmu přizveme Pavla Jiráska a celé dílo bude naším společným projektem.

Přípravy

Pavel s Míšou se do té doby neznali, a proto se přesně za deset dní uskutečnilo první setkání našeho budoucího tvůrčího týmu v Praze na Újezdě.

Jelikož jsme chtěli stihnout film udělat do konce srpna, přípravy začaly nabírat na obrátkách. Původní povídku jsme s Pavlem pro naše účely upravili. Pár dní trvalo, než jsme našli vhodné prostory pro natáčení a během toho, co byla Míša na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, jsme s Pavlem dodělali scénář.

Koncem července přišel rozhodující okamžik, na kterém závisel úspěch celého projektu: kontaktovat pana Bořivoje Navrátila. Pan Navrátil nás mile překvapil, s jakou chutí do projektu vstoupil. Teď už nám nic nestálo v cestě. Tedy skoro nic. Vznikl další problém, čím nasvítíme noční scény, kterých je ve filmu převaha. Trn z paty nám vytáhl Mgr. Martin Vadas, který nám zapůjčil několik světel s příslušenstvím. Zbytek techniky nám poskytla Vyšší odborná škola publicistiky a to nejpodstatnější, kameru Canon XM2 nám půjčila má bývalá spolužačka Petra Římalová.

Natáčení

Samotnému natáčení, které trvalo dva dny 8. a 9. srpna 2004 předcházela příprava o týden dříve. Jelikož se převážná část filmu odehrává v noci v setmělém bytě, největší část příprav zabralo zatemňování a zkouška nasvícení.

Vhodné prostory jsme našli nedaleko Prahy v jednopodlažním rodinném domku před rekonstrukcí. Museli jsme jej tedy plně zařídit, dovézt nábytek a ostatní vybavení. Tato volba nám však poskytovala řadu výhod, mezi které patřilo především klidné prostředí, kde jsme nikoho neomezovali a mohli si vše uzpůsobit podle našich představ.

Chodbu se schodištěm činžovního domu jsme se pak rozhodli natočit v Praze na Újezdě. Zde jsme touto scénou začali večer 8. srpna náš první natáčecí den. Zvolili jsme ji úmyslně, coby zahřívací kolo na druhý den.

Natáčení 9. srpna probíhalo ve dne, a tak bylo nutné zatemnit okna. Jako první přišla na řadu závěrečná scéna s policisty stojící nad mrtvým tělem pana Milera. Pro nedostatek herců nakonec hráli policisty Pavel s mým otcem, autorem literární předlohy. Další scény jsme natáčely více méně popořadě tak, jak šly za sebou s výjimkou nočních s pohledem na okno. Tyto scény jsme mohli realizovat až po západu slunce kvůli reflektoru umístěným za oknem.

Natáčení probíhalo bez větších obtíží a už kolem páté hodiny odpoledne jsme měli téměř vše natočeno. Čekání na tmu a tím pádem poslední záběry jsme si zkrátili večeří v místní restauraci. Z celého filmu zbývalo už jen natočit poslední scénu se sousedem a „myšlenky“ pana Milera.

Dlouho jsme nemohli najít adekvátní prostory představující sousedův byt, které by vzhledově korespondovaly s bytem pana Milera. Navíc se blížil konec výpůjční lhůty naší techniky, a tak jsme se rozhodli využít kuchyň mojí babičky. Souseda si zahrál Václav Bernard, šéf klubu irských tanců Rinceoirí. Scéna byla hotová a zbývalo jen dotočit „myšlenky“.

Postprodukce a dotáčky

Blížil se konec srpna a pomalu začínalo být jasné, že Půlvraždu do konce měsíce dokončit nestihneme. K práci na prvním hrubém střihu jsme se sešli až 24. srpna. Po několika dnech stříhání se Pavel s Míšou shodli na tom, že závěrečná scéna se sousedem nepůsobí tak jak má, a že by jí chtělo přetočit. S tím jsem ale nesouhlasil. Podle mě scéna fungovala tak, jak měla.

Protože jsme do projektu na začátku vstoupili jako rovnocenní partneři a poněvadž jsem byl se svým názorem sám, domluvili jsme se, že Pavel s Míšou závěrečnou scénu přetočí. Změna se týkala i hlavního představitele souseda, kterým se nakonec stal Libor Ulovec z divadla Pibimpap. Natáčení proběhlo ráno 19. září v Praze na Újezdě a tuto verzi jsme nakonec ve filmu použili.

Od října do poloviny listopadu jsme se kvůli střihu sešli zhruba pětkrát. Na rozdíl od rychlých příprav a natáčení s panem Navrátilem se dokončovací práce vlekly. Všichni jsme už chtěli mít film hotový. Chybělo nám stále dořešit „myšlenky“. Původní představa byla, že se v myšlenkách budou objevovat tváře lidí a situací. Pavel se přikláněl spíše k tomu, aby v představách byla pouze chůze bot, ruce a stíny.

Nový impuls přišel ve chvíli, kdy se nám podařilo sestříhat „myšlenky“ podle Pavlovy idey ze záběrů, které natočili spolu s Míšou a jeho bratrem Petrem. Ten se stal v našem filmu (vedle policistů) dalším hercem „bez obličeje“.

V další fázi bylo třeba složit a nahrát hudbu, čehož se ujal Pavel a za dva večery ji měl hotovou. Následovalo nadabování souseda, dokončení barevných korekcí obrazu a nadabování policistů, které jsme se nakonec rozhodli přece jen nechat němé. Na konci listopadu byl film hotov.

Premiéry filmu, která se konala 15. prosince 2004 na půdě Vyšší odborné školy publicistiky, se zúčastnilo přibližně 200 lidí, jejichž pozitivní ohlasy utvrdili v tom, že jsme těch pět měsíců nad Půlvraždou nestrávili zbytečně.

Martin Loužecký, 2004

Vznik Půlvraždy v datech

9. 7. 2004	pásmo krátkých filmů na 39. MFFKV (prvotní myšlenka natočit Půlvraždu)
19. 7. 2004	první setkání tvůrčího týmu v Praze na Újezdě (Martin, Pavel a Míša)
21. 7. 2004	diskuse nad vhodnými prostory pro natáčení
28. 7. 2004	první verze scénáře
3.–4. 8. 2004	příprava před natáčením (příprava interiéru, zkouška nasvícení)
8. 8. 2004	první natáčecí den (schodišťová scéna)
9. 8. 2004	druhý natáčecí den (interiér bytu)
12. 8. 2004	natáčení první verze závěrečné scény se sousedem
24. 8. 2004	hrubý sestřih filmu
19. 9. 2004	natáčení druhé verze závěrečné scény se sousedem
září–listopad	střih, barevné korekce obrazu, drobné dotáčky
20. 11. 2004	dabing souseda, policistů, finální střih
15. 12. 2004	oficiální premiéra filmu na VOŠP

Titulky